Malá mořská víla - část druhá

10. května 2010 v 19:20 | Jasmína |  Povídky
Jasmína
Konečně se mi podařilo napsat pokračování. Jen mě to usvědčilo v tom, že nemám zveřejňovat povídky, když je ještě nemám dopsané...
Prosím o kometáře, ať kladné, tak i záporné...


Vicky ležela na posteli a nemohla usnout. Nemohla. Pořád musela myslet na Johnyho a na to, že odplouvá… Že ho tak strašně dlouho neuvidí…

Kolem tří hodin v noci lidského času to vzdala a potichu vyplula z pokoje. Stínu, který se pohnul za ní, si nevšimla.

Plavala k hladině, směrem k přístavu. Bylo to nebezpečné, někdo by ji mohl zahlédnout, ale ona se dokázala dobře skrývat.

V přístavu bylo rušno. Loď se připravovala k odplutí, skládala se na ni spousta možného i nemožného zboží.
Johny stál na přídi a smutně koukal na obzor.

Vicky jej viděla. Byla blízko, opravdu moc blízko. Tohle už bylo hodně nebezpečné. Ale ona ho musela vidět.
podtrzitko
"Co jsi zjistil?" zeptal se Vickyin otec.
"Vaše dcera mnoho riskuje, pane," odpověděl strážný. "Dneska, kolem třetí v noci vyplula ze svého pokoje. Následoval jsem ji až k pobřeží. Příliš riskovala, mohli ji vidět."
Otec se mračil.
Ale strážce pokračoval: "Nejprve jsem si myslel, že se jenom zbláznila. Ale viděl jsem, že sleduje jednu konkrétní loď. Jediného konkrétního člověka."
"Bláznivé dítě," povzdechl si otec.
"To není všechno, pane. Ten člověk se díval na ni. A pak jí zamával. Myslím si, i když je to jen má teorie, že se Vaše dcera zamilovala do člověka. A bojím se, že už se mu ukázala někdy dříve."
"Tak takhle to je!" v otci se rozevřel vztek. "Jak vypadal?"
"Polodlouhé tmavé vlasy, trochu odstávající uši. Elegantně střižený oděv."
"Dobře." Otec přikyvoval. "Jméno lodi?"
"Bella Maria."
"Děkuji ti." Otec hodil strážci měšec s penězi.
"Nemáte zač, pane," strážce se uklonil.
Vickyiin otec ale už byl dávno pryč.

Jeho cesta vedla do klenotnice, kde si nasbíral dostatečné množství peněz. Pak se rychle vydal za svými starými známými.
podtrzitko
Bella Maria si vesele plula po klidném moři. Nebe bylo bez mráčku, hladinou oceánu se občas zavlnila nějaká vlnka.

Vicky seděla na útesu. Stále loď sledovala. Byla sice zrovna tak daleko, že Bella Maria vypadala jako hračka pro děti, ale to nevadilo. Bylo to alespoň něco.
Ačkoli to bylo teprve pár hodin, co loď odplula, Vicky se po Johnym stýskalo. Představa, že ho neuvidí klidně i dva měsíce, ji opravdu děsila.

Stalo se to náhle, normální člověk to pomalu nedokázal postřehnout. Nebe se zatáhlo, najednou byla tma jako v noci, ačkoli byl ještě před vteřinou jasný den.
Moře zdivočelo jako za obrovské bouře. Bellou Marií to házelo, jakoby byla jen skořápkou ořechu v divokých vlnách.

Vicky sledovala rozbouřené moře s hrůzou. Tohle nebylo normální. Nikdy nic takového neviděla. Neviděla, ale slyšela o něčem podobném. Něco takového dokázala rozpoutat jen podmořská Čarodějnice.

Netrvalo to dlouho, možná jen minutu, dvě… Posádka na Belle Marii nestihla vůbec zareagovat. Bylo slyšet křik námořníků a bezradnost kapitána.

Zvedla se obří vlna, chvíli jakoby "postávala" na místě, a po pár okamžicích se přelila přes loď.

A pak najednou… Bylo po všem. Moře se uklidnilo, nebe vyjasnilo, všechno bylo v pořádku. Teda skoro všechno. Bella Maria vypadala celkem nepoškozeně, ovšem posádka… Z posádky se na lodi udrželo jen pár lidí. Ostatní pohltily mořské hlubiny.

"Ne!" vykřikla Vicky a okamžitě skočila do vody. Plavala směrem k lodi… Bylo to však strašně daleko. Ať by spěchala jakkoli, bylo by pozdě.
Ale to si ona odmítala připustit. Nemohla. Jestli se Johnymu něco stalo…

Když se jí konečně podařilo dostat k lodi, musela dávat pozor, aby si jí zbývající posádka lodi nevšimla. Viděla hrstku námořníků, Johnyho ale ne.

Naprosto zoufalá se potopila pod hladinu a začala ho hledat. Z pohledu na mrtvá těla, jež plavala pod vodou, se jí dělalo zle. Ale Johnyho nikde neviděla.

A pak, z očí jí vytékaly slzy, takže přes ně skoro neviděla, zahlédla mladíkovo tělo. Svůj boj s vodou vzdal již před několika minutami.
"Ne!" vykřikla Vicky tak, že se to rozlehlo široko daleko.
"Ne!" byl to výkřik naprostého zoufalství. Popadla Johnyho bezvládné tělo a plavala k hladině.

Věděla, že je pozdě, věděla to…

Dostala se na hladinu. Ve slunečním světle vypadalo všechno ještě děsivěji než pod vodou… Johnyho netečnost, to, že nereagoval na jakékoli pokusy ho oživit…

Vicky vylezla na nejbližší útes. Kdyby se námořníci na Belle Marii zadívali směrem k severu, viděli by zdrcenou mořskou pannu s bezvládným tělem obchodníkova syna v náručí…
Ale nikdo se neohlédl. Měli spoustu práce s tím, dát dohromady loď, aby byla schopná alespoň návratu do přístavu…

Slunce začínalo pálit. Vicky cítila, jak se její kůže začíná vysušovat. Slunce krásně hřálo a na jednu stranu to bylo docela příjemné…
Pohladila Johnyho po vlasech.
"Miluju tě," zašeptala. Lehla si vedle něj a jeho tělo sevřela v náručí. A takhle už zůstala…

Druhého dne našli námořníci plující s kořením tělo mladé mořské víly…

The End
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Meriadoc Meriadoc | 11. května 2010 v 18:34 | Reagovat

Pěkně zpracovaná povídka, máš dobrou fantasii. Možná by sis mohla pohrát s náznaky (např. mrak zakryje měsíc ve chvíli, kdy se ti dva loučí), ale jinak je vynikající, držím ti palce, aby se ti dařilo i v další tvorbě. ;-)

2 Aneta Wróblová Aneta Wróblová | Web | 15. května 2010 v 12:08 | Reagovat

Děkuji :), vím, že máš pravdu, ale začít věřit sama sobě mi teď příjde jako ta nejtěžší věc v životě. Ne, že by mi někdo říkal, že jsem k ničemu, právě naopak. O to je to těžší, když ode mě každý něco čeká... K té povídce, je velmi hezky napsaná, ale myslím, že by bylo dobré ještě trochu povolit uzdu fantazii, kterou rozhodně máš, a napsat povídku na téma, které není tak časté. Ale píšeš moc hezky :).

3 Jasmína Jasmína | Web | 15. května 2010 v 12:44 | Reagovat

Máte pravdu, lidičky. Mě samotné tahle druhá část nesedí. Psala jsem ji tak, aby už to konečně bylo dopsané. Opravdu jsem to mohla více rozpracovat.
Ale díky za komenty :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama