Temná ulička

18. června 2010 v 16:27 | Jasmína |  Básničky
Jasmína
Mám-li být upřímná, tak tahle "básnička" neměla nikdy vidět světlo světa. Nakonec mi ale přišlo, že se hodí k tématu týdne. A navíc, abych nepřidávala jen samé fotky.

Napsána byla loni a příjde mi velice divná.



"Proč se mě bojíš?"
Slyšíš zas,
jeho podlézavý hlas,
po zádech ti běhá mráz.


"Neboj se mě."
Utečeš mu?
zády přitisknuta
na pevnou stěnu.

Jeho kroky tiše jdou,
jeho hlas se plíží tmou.
"Neboj se krásko,
vylez ze svého úkrytu"
Už jenom mžik a bude tu.

Ach Bože, co jsi provedla,
jak jsi způsobila,
že sis takový trest zasloužila?

Nic, vždyť ty jsi jen dítě nevinné,
kéž ti Bůh promine,
veškeré tvé hříchy,
způsobené pouze z pýchy.

"Zachraň mě,
můj strážný anděli.
Ach, mami, tati,
kdybyste věděli."

Slyšíš jeho kroky,
stále se blíží,
jeho hlas se kolem tebe plíží.

Už je skoro u tebe,
musíš zadržovat dech,
nesmíš si dovolit ani jeden vzdech.

Jak ses sem dívko nešťastná dostala?
ach, kéž bys chvíli počkala,
kéž bys nešla temnou nocí sama,
chtělas vypadat jako dáma.

Však co zbylo z dámy teď?
Musíš zmizet 
a to hned.

Jeho ta schovávaná
zdá se už nebaví,
nevíš, co provádí,
ale  slyšíš jeho rozčílený hlas.

"Kde jsi děvče, vylez
a hned sem pojď!"
Na krku ti stéká studený pot.

Až tě najde,
co s tebou udělá?
Ach, tys malá chuděra.

Slyšíš vedle sebe jeho dech,
unikl ti hrůzný vzdech.

Jeho ruka tě za zápěstí popadla,
prudce trhnul,
a ty jsi upadla.

Dopadlas na dlažební kostičky,
před očima ti vyskákaly hvězdičky.

Ach, co se stane teď?
Bože, může umřít hned?
Co však znamená smrt?
Přinese jí spásu, klid?
To, co se teď bude dít,
nelze tomu nějak zabránit?

Tak přichází tvůj strážný anděl - já.
Stala by se z tebe duše ztracená.

Jsem s tebou,
má duše milá,
tys vždycky byla moje víla.

Když jsem ještě žil,
milovalas mě, já tě miloval,
však ten, co mi život vzal,
si na tebe teď dělá chutě.
Chtěl bych, aby zemřel
a to krutě.

Proč nemůže anděl použít moc svou?
Můžu tě jen obklopit temnotou.

Za chvíli se tě zmocní mdloby,
a ty pak jen,
uvidíš mě, svého strážného anděla,
nebude to sen.

Odejdeme spolu,
já - anděl, a ty - má anděla.
Vždyť tys to stejně vždycky věděla.

Tak spi a až se probudímě,
zjistíme,
že stále spíme,
spolu v nebesích.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Euka Euka | Web | 18. června 2010 v 19:05 | Reagovat

krásná básnička :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama