Večer zázraků

24. prosince 2011 v 15:03 | Jasmína |  Povídky
Zdravím všechny vánočně i nevánočně naladěné a přeju jim Veselé Vánoce :D




Štědrý večer je večerem zázraků…

Vítr povlával holými větvemi stromů. Chvílemi jemně, něžně hladil jejich kůru jako tváře milenky, za chvíli zas udeřil mocně a silně, jakoby se na ně zlobil a chtěl je zlámat.

Mrzlo, až praštělo. Na zemi nebyl skoro žádný sníh, ta malá trocha, co napadla včera, přes den roztála.

Osamělý malý ptáček se zimomřivě choulil na větvičce staré třešně. Přesně před dvaceti dny, na svatou Barboru, si děvčata z okolí řezala větvičky z tohoto stromu, aby si je posléze dala do vázy a doufala, že jim do Štědrého dne vykvete.

Sotva slyšitelná slova vánočních písní "Tichá noc" a "Jak jsi krásné neviňátko", se nesly vzduchem, navzájem se překrývaly, doplňovaly a zase se ztrácely.

Bylo dvacátého čtvrtého prosince večer, Štědrý večer. Lidé za okny svých domů zpívali koledy, připravovali slavnostní večeří, byli spolu, byli šťastní.
Jen malý ptáček seděl na větvičce staré třešně. Mrzlo.

Štědrý večer je nocí zázraků, nocí, kdy se i to nejniternější přání ukryté v hloubi našich duší může splnit. Stačí věřit.
Ježíšku, splníš mi přání? Přála bych si duhového jednorožce. Anebo možná zámek v oblacích. Anebo možná… Už vím! Chtěla bych umět lítat! Vznést se až k oblakům, mít křídla jako andělé, smět si jen tak poletovat nad světem.
Ježíšku, splníš mi přání, viď?

Maličký ptáček se choulí na větvičce staré třešně. Nebe se ztemňuje, rozsvěcí se první hvězda. Lidé zasedají ke slavnostním večeřím.

Štědrý večer je večerem zázraků…

Větve staré třešně překvapeně zapraskaly, zaševelily. Přiletěla k ní malá tajemná bytůstka a posadila se na nejsilnější z větví. Usadila se a začala klátit nohama. Pohlédla k nebi, jakoby na něco čekala…
Za pár okamžiků se z nebe snesla vločka. A za ní další. Postupně začaly malé ledové a štiplavé vatové kuličky pokrývat všechno, co jim přišlo do cesty.

Maličký ptáček si neznámou bytůstku prohlížel. Mladičké děvčátko, vlasy barvy zapadajícího slunce, oblečená jen v lehkých letních šatech světlounce modrého odstínu. Paže a nohy měla naprosto holé, ničím nezahalené, ale nevypadala, že by jí byla zima. Ruce natahovala před sebe, do dlaní jí padaly sněhové vločky…

Ohlédla se po ptáčkovi, jakoby si ho teprve teď všimla.
Ptáček se schoulil, bál se této neznámé osůbky. Nikdy nikoho takového neviděl. Vypadala jako víla…
Usmála se, natáhla se a vzala ptáčka do dlaní. Obklopilo ho teplo, tatam byl mráz a nesnesitelná zima. Děvče ukrylo ptáčka ve svých jemných ručkách, jen hlavička mu koukala ven.

Ptáček se cítil šťastný. Spokojeně se uvelebil v dlaních malé víly a spolu sledovali padající sníh. A někde v dáli se ozývalo zpívání koled a nadšený výskot dětí rozbalujících dárky.

Štědrý večer je večerem zázraků…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama